Zastesklo se ti po migréně? Pohlídej dítě v karanténě! Užíváte si báječný čas s rodinnou nebo vám každý den vyskáčou nové šedivé vlasy vlivem stresu z péče o děti, manžela, mazlíčky a domácnost? Vymýšlíte dětem před spaním různé činnosti na následující den, abyste je stoprocentně odvedli od zlobení, nebo se každé ráno zabarikádujete v tajné místnosti a vylezete vždy až po setmění, kdy vaše potomky spolehlivě uspí únava po celodenním řádění? Začínám si myslet, že největší práce je s puberťákem, který by za normálních okolností tvrdnul doma ve svém nevětraném a neuklizeném pokoji s mobilním telefonem v jedné ruce a preventivně připravenou nabíječkou v ruce druhé a příroda by mu tak byla tradičně zcela ukradená, ale jelikož už z principu nesnese jakýkoliv zákaz, dává svému okolí patřičně najevo, že nyní je to příšerná nuda a stýská se mu po kamarádech, jakož i po pobytu na čerstvém vzduchu, který nutně potřebuje ke zdravému růstu. První tři dny je domácí izolace v rámci dohán
Příspěvky
ČAS ADVENTNÍ A VÁNOČNÍ ZAMYŠLENÍ Tak je to konečně na pár dní za námi a můžeme odhodit vzpomínky, na upocené lidi v narvaných obchodech i na poloprázdné regály s vyprodaným akčním sortimentem. Stejně tak je nyní správná chvilka na zapomenutí všech těch zamračených obličejů postrádajících předvánoční pohodu, snažících se ukořistit poslední kousky zboží. Vymažme z hlavy pobíhající pomatence pročítající šíleně dlouhé nákupní seznamy, aby jednou v roce naplnili své ledničky na maximum, kterým je zcela jedno, že dva dny po Silvestru budou nadávat na nabraná kila a vypouklá tučná bříška. Tyto vzácné chvilky v roce, kdy je možné vidět partnery tlačit dva vrchovatě naložené nákupní vozíky, vrcholí tím, že se u pokladny s úsměvem ignorují bankovky mizící z peněženek, což by v jiném ročním období drásalo každému nervy, neboť se šetří každá koruna na rodinnou dovolenou. A teď ty prachy zkrátka v klidu prožereme na gauči u televize. Ještě pár týdnů nevnímejme fakt, že v lednu budeme hojn
MELANCHOLICKÝ PODZIM DEN PRVNÍ… CHMURNÉ VZPOMÍNKY… Už zase mi chybíš, přestože vím, že jsi odešel tam, odkud není návratu. Vzpomínám na desítky našich psaníček a milióny krásných chvilek. Předčítám si tvůj zřejmě oblíbený dopis, který jsem psala před rokem. Je celý ušmudlaný a pomačkaný, zdá se, jako bys ho nosil v kapse. Hovoří moc šťastně: „Mám ráda rána s Tebou, když se ke mně přitiskneš a já vnímám teplo Tvého těla, je to nejkrásnější probuzení, jaké znám. I den s Tebou je krásný, když mě rozmazluješ, když Tě líbám, když mlčíme u kafe nebo mluvíme u oběda. A když zůstanu bez Tebe, na chvíli sama, přesto s pocitem, že jsi a je jedno, kde jsi, protože vím, že se vrátíš, cítím spokojenost a usmívám se při vzpomínce na to, jak se na mě díváš, mám ráda Tvoje oči, Tvůj pohled, ve kterém se začínám ztrácet. Líbí se mi, když si se mnou povídáš a když Ti můžu usnout v objetí, líbáš mě do vlasů a já jsem šťastná. Přesuneš ruce na moje břicho, které se mi na mně vůbec nelíbí, já v
ZE ŽIVOTA MATKY Už je to pěkných pár let, co jsem obouvala dětské střevíčky, ale stále si vzpomínám na cinkání talířků v kuchyni a tlumené světlo, které zlehka nakukovalo prosklenými dveřmi do dětského pokoje, když jsem usínala. Plánovala jsem si, že až já budu velká, stane se pro mě doba večerní mým osobním klidem a nebudu uklízet do jedenácti, jako moje mamka. Jelikož JÁ, po odbití dvacáté, na kostelních hodinách, už na žádnou domácí práci nesáhnu a začnu si ten volný čas pro sebe neskonale užívat. A také budu mít tu nejúžasnější práci za tu největší finanční odměnu a zařídím si život mnohem lépe. Zajímá vás, jak moc naivní jsem byla? Ještě po narození dcery to fungovalo zhruba tak, jak jsem si to vysnila. Uložením dítěte do postýlky pro mě opravdu skončil pracovní den a juchuchuúú. Problém však nastal v čase, kdy už nešlo cácorku jen tak v sedm poslat spát, navíc k tomu přeci jen byla celá já a nejvíce myšlenek se u ní taktéž vytvářelo položením hlavy na polštář, tudíž ve
ZE ŽIVOTA SOVY Po hodně dlouhé době jsem šla brzo spát. Já noční sova, která úřaduje minimálně do půlnoci, zalézám do pelechu se slepicemi. To jsem to dopracovala! Leč není se čemu divit, jelikož i mě navštívila podzimní rýmička a hlava mi téměř praskala bolestí, takže nebylo jiné volby. Nastydnout dvakrát po sobě v klimatizované místnosti, můžu opravdu jen já. Ale i to se dalo čekat, nestalo se mi to poprvé. Bohužel si na to moje tělo asi nikdy nezvykne a pokaždé to odmarodím. S burácivým hlasem zastydlé puberty jsem fungovala zhruba do čtyř hodin popoledních a od té doby skřehotám jako špatně postřelená vrána. Nyní odbíjí osmá večerní a já už spokojeně hajinkám. Paráda! Což o to, usnula jsem hned. Jako zázrakem moje myšlenkové pochody vypnuly o pár minut dříve, ještě před tím, než jsem se zavrtala pod peřinu a nic mě nerušilo. Můj žaludek však má zakódovaný zcela jiný časový harmonogram a přesně ví, kdy má dostat zásobu živin a že v sedm nepřišlo žádné jídlo, to mi zkrátka
URÁŽLIVOST A ŽENY Dnešní téma přišlo jako blesk z čistého nebe. Spokojeně si nakupuji, když v tom se za mnou objeví bývalá kamarádka s tak nabubřelým obličejem, že by se jí i vlastní rodina lekla. Skryla jsem svůj pobavený úsměv a slušně jsem ji pozdravila, neboť takto jsem byla vychovaná. Odpověď samozřejmě nepřišla, jelikož při hře na důležitou a možná i společensky výše postavenou dámu se slušnost nenosí, oproti tomu nos je třeba drže-ti v tomto divadelním dramatu velmi vysoko, protože přiznání vlastní chyby je rovněž „out“. A copak mi paní „Přetvářka“ udělala tak zlého? Z pozice člověka, kterému nemůže ublížit hloupost druhých, se vlastně nic nestalo. Nač se dlouze rozepisovat o válce vyhlášené z nejapných příčin, snaze urazit mě a zlikvidovat profesně, jakož i o tom, že nejvíc kolem sebe kopou a kejhají potrefené husy. Minulost není třeba přetřásat, tato etapa se uzavřela v den hysterického výlevu mé dávné přítelkyně. V životě jsou nám někteří lidé daní jen na určitý čas