JAK JSEM MILOVALA SNÍH Dlouho už jsem nepsala, možná to nebylo potřeba, možná jsem neměla čas a možná oboje dohromady. Dnes tu má dcera svého přítele a já sedím v obýváku, vlastně čekám, až potencionální zeť odejde, abych se mohla trošku zregenerovat po pár dnech v práci a tunách sněhu, které jsem musela odházet, jelikož mám službu na úklid okolo paneláku. Malý byt je zkrátka malý byt a jeden člověk navíc omezí pohodlnost, plánovala jsem sprchu, noční úbor a svařáček, ale nerada bych mladého vyděsila už teď. Takže jsem sundala jen bundu a boty, zasedla k noťasu , místo svařeného vína usrkávám kafe a trošku se modlím, aby odešel do osmi. Nepreferuji žádné roční období, protože vše má svoje kouzlo, ale když už bych si musela vybrat, tak bez přemýšlení zvolím zimu. Vedro zkrátka pro mě není, nerada se cítím grilovaná sluníčkem a při teplotách nad třicet přestávám existovat, zatímco při pohledu na zasněženou krajinu se kochám pohledem a viditelně ožívám nemluvě o tom, že se mi nádh