Zastesklo se ti po migréně? Pohlídej dítě v karanténě!

Užíváte si báječný čas s rodinnou nebo vám každý den vyskáčou nové šedivé vlasy vlivem stresu z péče o děti, manžela, mazlíčky a domácnost? Vymýšlíte dětem před spaním různé činnosti na následující den, abyste je stoprocentně odvedli od zlobení, nebo se každé ráno zabarikádujete v tajné místnosti a vylezete vždy až po setmění, kdy vaše potomky spolehlivě uspí únava po celodenním řádění?

Začínám si myslet, že největší práce je s puberťákem, který by za normálních okolností tvrdnul doma ve svém nevětraném a neuklizeném pokoji s mobilním telefonem v jedné ruce a preventivně připravenou nabíječkou v ruce druhé a příroda by mu tak byla tradičně zcela ukradená, ale jelikož už z principu nesnese jakýkoliv zákaz, dává svému okolí patřičně najevo, že nyní je to příšerná nuda a stýská se mu po kamarádech, jakož i po pobytu na čerstvém vzduchu, který nutně potřebuje ke zdravému růstu.

První tři dny je domácí izolace v rámci dohánění spánku a je zkrátka úžasná. Pubertální jedinec v tomto čase jen relaxuje a energii vydává pouze na selfíčka, která dostatečně potvrzují jeho spokojený odpočinkový stav, účastní se všech debat na sociálních sítích a vyjídá zásoby sladkostí z nočního stolku. Do té doby jste v podstatě bezdětní, protože probíhá období krásného nicnedělání. Čtvrtý den vás v deset večer překvapí věta: „Máme tady vůbec něco k jídlu?“ Od tohoto okamžiku se nezbavíte pocitu, že s vámi bydlí pohádkový Otesánek, poněvadž běháte po nákupech, trávíte čas u plotny, ale lednička stále zeje prázdnotou a věta: „Mami, já mám hlad“, vám v uších zní jako dlouhohrající deska.

Druhý týden se předčasně radujete, jelikož vaše genetická kopie v pondělí ráno znenadání uklízí celý svůj brloh. V úterý po práci vynášíte odpadky, což trochu naruší váš dobrý pocit z pracovitosti dítěte a ve středu u popelnice už slovně, leč šeptem ventilujete nahromaděný vztek, ovšem mdloby se o vás pokoušejí teprve v momentě, kdy v jedenáct večer objevíte v koupelně hory špinavého prádla od zimních svetrů až po plavky, včetně zmuchlaných věcí čistých, které by stačilo pouze vyžehlit, jenže to by ztratil smysl ten vše maskující úklid. Odpadkový koš plný přetržených gumiček, zlámaných hřebenů a prázdných deodorantů vás druhý den ráno už porazit nemůže, v tuto chvíli už totiž počítáte se vším. Nezabil by vás ani před dveře bytu vystěhovaný nábytek, který najednou nesplňuje požadavky adolescenta a o tom, jestli dojde k přesouvání skříní a stolků, nemusíte vůbec přemýšlet, to je prostě jasná věc. Pokud si chcete zachovat zdravý rozum bez stresové újmy, nechoďte do místnosti, dokud neutichnou všechny zvuky a neskončí tak poslední úpravy pokoje.  Rovněž upozorňuji na to, abyste nevstupovali do teritoria svého zvířátka potmě, neboť je velká pravděpodobnost, že si rozbijete nos o skříň, která je vtipně postavená hned za dveřmi, z důvodu maximálního soukromí. Nedumejte nad tím, proč u okna je prázdný prostor a na druhé straně zátarasy, logiku to nemá, kochejte se skutečností, že máte čas pro sebe a cesta do kuchyně pro jídlo se minimalizovala. Najezte se vy, budete to potřebovat!

V následujícím týdnu se na scénu opět vrací nuda v brlohu, který vlastně už brlohem není a právě proto je v něm taková nuda. Rodiče nejsou dopoledne doma, tudíž je možné realizovat se v kuchyni. Začíná hra s názvem: „Překvapím mámu a uvařím“ což v překladu znamená: „Musím co nejvíc unavit mámu!“ a tady vážení poprvé přicházejí ty nefalšované infarktové stavy.

Den první, máma masožravec přijde domů a s chutí zbaští s láskou vytvořenou sýrovou pizzu z kynutého těsta, poté vleze do kuchyně a při spatření té kynuté kalamity všude okolo, se jí pizza otřese v žaludku, ale s vervou bojovníka to samozřejmě ustojí, seškrábe těsto, najde dřez, ve kterém posléze umyje nádobí, odlepí rychlovarnou konvici z linky a udělá si zasloužené kafe. Den druhý, máma masožravec pozře další pizzu z kynutého těsta, tentokrát i s kousky salámu a nebojácně vstoupí do kuchyně, aby opět zpacifikovala pozůstatky vaření, místo infarktu už jen lehká arytmie. Den třetí, máma masožravec je obdarovaná kynutými ovocnými knedlíky, jedna její část je pyšná na kuchařku, ta druhá zoufale řve: „Dej mi maso!“, vstup do kuchyně provázejí mrákoty, kynutá je zase celá kuchyň, dřez plný nádobí, arytmie vrcholí a paní Zubatá si už pomalu začíná brousit kosu, protože z úst dcery zní: „Mami, co ti uvařím zítra? Ještě mi zbylo hodně droždí.“