Napříč časem s tužkou v ruce

7. PRAVIDLO MUŽE PRIMITIVNÍHO V zimním čase je o zábavu postaráno, nabídky na seznámení se jen hrnou, každý chce jarní sluníčko už vítat se šťastným úsměvem, problém je jediný, dotyční jsou zoufalci a příživníci. Ne, nepřeháním a nejsem zaujatá. Nebo je snad normální, že při pozvání na kafe muž sděluje, že je sedm let bez sexu a má smůlu při hledání zaměstnání, že tu ho neměli rádi, jinde mu platili málo a tamhle zase nemohl vydržet, jelikož práce byla pod jeho úroveň? Psaní prokládá smutnými smajlíky, do telefonu vzdychá, jak život není spravedlivý a jak mi závidí můj vlastní byt, jelikož on je v končícím podnájmu a s hlasem plačtivým se ptá, zda by mohl bydlet chvíli u mě. Cože? Ještě se ani osobně neznáme a Ty se mi cpeš do bytu? Fakt si myslíš, že jsem na tohle čekala? Potila jsem krev, abych měla na první kauci na byt. Že můj sen, byl postavit se na vlastní nohy, vyběhat si úvěr, odříct si spoustu věcí, bez jediné slzy a pak hned si k sobě nastěhovat úplně cizího ufňukánka,

6. PRAVIDLA VE ZPĚTNÉM ZRCÁTKU Nevím, jak se to mohlo stát, ale do druhé poloviny života jsem zřejmě vplula, aniž bych si toho všimla, pokud tedy průměrným dožitím bereme věk 80 let. Životní bouře, změny, stěhování, rozvod a dva roky v háji. Na druhou stranu, vezmu-li v úvahu oslavu 87. narozenin mojí babičky, jejíž genový základ jsem zřejmě nejvíc podědila, názorově jsme stejné, máme k sobě blízko a já jí prostě miluju, už jenom za to, že málokterá babička je tak pokroková a neprudérní, aby svojí vnučce dala po-rozvodovou radu: „Nehledej teď minimálně rok vztah a užívej života.“, tak jsem zatím stále v polovině první a dlouho ještě budu. Jak se tedy změnil můj pohled na mužská pravidla, ohlédnu-li se zpět k fejetonům minulým? Když zhodnotím týdny celé, v čase od pondělí do neděle, po dvouleté literární nečinnosti, opravdu si stojím za tím, že muži jsou z Marsu a my ženy z Venuše a stále mě zarážejí manévry muže lovce. Nikdy se nenaučím té fikané taktice, jak ho nenápadně vm

5. PRAVIDLO MUŽE GENERÁLA Nedávno jsem byla na večeři s jedním takovým „broukem“, dle jeho definice sama sebe, kterou v inzerátu uvedl, to měl být velice dominantní muž a hledal inteligentní ženu, která ví, co od života chce. Dominantnost mě neděsila, táhla mě ta síla, samostatnost a zároveň to nevypadalo, že chce poddajnou jednoduchou dámu, která mu bude na vše kývat a potěšeně hýkat, jako osel. Prostě paráda, skoro ideální verze muže mých snů. Vždy jsem si myslela, že dominance má své meze, ale tehdy jsem zjistila, že jsou tací jedinci, u kterých meze nejsou žádné a v ničem, muži, kterým je žena dobrá opravdu jenom proto, že je potřeba se vyřvat, uvolnit emoce a dokázat si na někom svoji moc. Trošku pokroucená představa dominance, řekla bych, protože přimět druhého, aby převzal jeho názory a skákal přesně jenom tak, jak on píská, to je přece blbost nebo ne? Když jsem poslouchala jeho vztahové podmínky, neudržela jsem se a řekla: „Co potom budu já, v čem bude moje jedinečno