10. PRAVIDLO VÁHAVÉHO MUŽE Dámy, přemýšlely jste někdy o tom, že člověk, který se Vám neustále vrací do života, snaží se o setkání s Vámi a čas od času se ozývá, má s Vámi z nějakého důvodu být? Stalo se Vám, že jste někdy někoho takzvaně prokaučovaly? Tolik šancí a pokusů od jednoho muže jste ignorovaly tak dlouho, až jeho snahy ustaly a za nějaký čas se Vám v mysli vrátil? Nevěděly jste, jak se tam najednou objevil, ale byl tam, z hlavy Vám už nešel vytěsnit a Vy jste ho tedy vyhledaly a zjistily, že on už není pro vás dostupný a volný? Zpětně jste zjistily, že on, jedině on, ale už nebyla šance to vrátit? Pro hledání něčeho velkého, vysněného a neexistujícího, jste ztratili to, co mohlo být skutečné, opravdové a krásné? Možná i muži to mají podobně, ale na jejich straně stojí jedna velká výhoda. Oni se mohou ozývat a připomínat, aniž by je někdo označil za snadnou kořist. Jako fakt! Muži to mají takto dané, dvořit se a snažit, prokazovat zájem, oni neriskují, že budou pů
Populární příspěvky z tohoto blogu
JAK JSEM MILOVALA SNÍH Dlouho už jsem nepsala, možná to nebylo potřeba, možná jsem neměla čas a možná oboje dohromady. Dnes tu má dcera svého přítele a já sedím v obýváku, vlastně čekám, až potencionální zeť odejde, abych se mohla trošku zregenerovat po pár dnech v práci a tunách sněhu, které jsem musela odházet, jelikož mám službu na úklid okolo paneláku. Malý byt je zkrátka malý byt a jeden člověk navíc omezí pohodlnost, plánovala jsem sprchu, noční úbor a svařáček, ale nerada bych mladého vyděsila už teď. Takže jsem sundala jen bundu a boty, zasedla k noťasu , místo svařeného vína usrkávám kafe a trošku se modlím, aby odešel do osmi. Nepreferuji žádné roční období, protože vše má svoje kouzlo, ale když už bych si musela vybrat, tak bez přemýšlení zvolím zimu. Vedro zkrátka pro mě není, nerada se cítím grilovaná sluníčkem a při teplotách nad třicet přestávám existovat, zatímco při pohledu na zasněženou krajinu se kochám pohledem a viditelně ožívám nemluvě o tom, že se mi nádh
Andělská znamení nebo vlastní řízení osudu? Věříte na Anděly, na osud, na něco jiného nebo na nic? Já si myslím, že mám svůj životní scénář již dávno napsaný, nevím jistě, zda někým nebo něčím, ale vše běží dle jakéhosi předem připraveného plánu. Plánu, který já dopředu neznám. Zpětně však zjišťuji, že určité minulé epizody do sebe s odstupem času zapadají, že vše pravděpodobně nějaký řád mít asi bude. A takto se zvolna píší stránky mého pestrobarevného bytí, příběhy komické, smutné i logické a já sama na sobě nestále pociťuji platnost určitých rčení, přísloví a drobných varování. Například „Nikdy neříkej nikdy“ mě pokaždé nasměrovalo k předurčeným mužům, jelikož jsem nechtěla blonďatého, posléze ani vousatého a nikdy, nikdy, nikdy jsem nechtěla randit s chlapem zrzavým, tak právě proto, zdá se, jsem šla přesně v těchto stopách a potvrzovala tak, že „Odříkaného chleba největší krajíc!“ a nepřestávala jsem se divit, že mám nakonec jedině to, co z hloubi duše prvotně vážn
Komentáře
Okomentovat