Napříč časem s tužkou v ruce

URÁŽLIVOST A ŽENY Dnešní téma přišlo jako blesk z čistého nebe. Spokojeně si nakupuji, když v tom se za mnou objeví bývalá kamarádka s tak nabubřelým obličejem, že by se jí i vlastní rodina lekla. Skryla jsem svůj pobavený úsměv a slušně jsem ji pozdravila, neboť takto jsem byla vychovaná. Odpověď samozřejmě nepřišla, jelikož při hře na důležitou a možná i společensky výše postavenou dámu se slušnost nenosí, oproti tomu nos je třeba drže-ti v tomto divadelním dramatu velmi vysoko, protože přiznání vlastní chyby je rovněž „out“. A copak mi paní „Přetvářka“ udělala tak zlého? Z pozice člověka, kterému nemůže ublížit hloupost druhých, se vlastně nic nestalo. Nač se dlouze rozepisovat o válce vyhlášené z nejapných příčin, snaze urazit mě a zlikvidovat profesně, jakož i o tom, že nejvíc kolem sebe kopou a kejhají potrefené husy. Minulost není třeba přetřásat, tato etapa se uzavřela v den hysterického výlevu mé dávné přítelkyně. V životě jsou nám někteří lidé daní jen na určitý čas

ZE ŽIVOTA POJIŠŤOVACÍHO PORADCE Původně jsem chtěla dělat domácí úkol na školení, které se koná příští týden. Jenže už jsem tak unavená nekonečnými problémy, že jsem se vzteky přihlásila na všechny servery s nabídkou zaměstnání a čistím si hlavu psaním. Ptáte se proč? Zhruba před šesti měsíci jsem dostala dvě nové firemní   flešky, ale upotřebila jsem pouze jednu. Na druhou došla řada minulý týden a kéž by raději zůstala v zapomnění, protože mi kompletně sežrala celý software a sama sebe smazala tak dokonale, že po souborech ani viru nezůstala sebemenší stopa. Týden před školením nových produktů mi nezbylo vůbec nic v počítači! Je má chyba, že mi nebylo divné, proč jsou na nové a ještě nerozbalené flešce nějaká data a ani tlačítko DELETE nebyla šťastná volba, ale stalo se. Rozjela se akce, kterou nešlo zastavit a do deseti minut bylo poklizeno! Ani jsem nešílela, šokem jsem jen nechala otevřená ústa a nevěřila jsem svým vlastním očím. Dodnes nevím, co by se stalo, pokud bych

Dlouholetý kamarád mi nedávno přímo vnutil další téma k písemným úvahám. „Napiš to celé znovu z mužského pohledu, co by v tu samou chvíli dělaly ženy,“ řekl a vůbec se u toho nesmál, myslel to naprosto vážně.   Hlavou mi proběhlo: “Tak ti teda pěkně děkuju, že jsi mě zařadil mezi chlapy a dal mi tu čest, poštvat proti sobě ještě dámskou část populace“ a rázně jsem to zamítla. Ovšem o pár dnů později už se to nezdálo tak bláznivé. V čase, kdy naprostá většina lidí spokojeně spinká, má můj mozek aktivitu na rozdávání. Samozřejmě, že bych chtěla spát, ale sotva se moje tělo dostane do vodorovné polohy, spustí se divoký rej nápadů, vzpomínek a úkolů, které mi nedají usnout. Čím více rudé a ospalé oči mám, tím více na mě hyperaktivní myšlenky útočí a zákeřně nahlodávají můj spánkový režim.   Tudíž se dalo čekat, že se k jeho slovům dříve či později vrátím. Ani já jsem však netušila, s jakou intenzitou mě ta nová múza bude náruživě líbat a šeptat: „Vstávej, představ si ženu lovící, mlčící a