Napříč časem s tužkou v ruce

2.PRAVIDLO MUŽE MILUJÍCÍHO ŠTÍHLOST Poslední dobou, možná už to budou 2 roky, jsem nepotkala nikoho, o kom bych mohla říct, že je to nádherný chlap. No vážně, neblábolím jen tak z hladu! Stávalo se to celkem běžně, vnímala jsem to naprosté primitivní a kouzelné uchvácení někým, stačil pohled do nádherných očí a nevěděla jsem, čí jsem. Samozřejmě pouze do okamžiku, než mi první lampa na chodníku skočila do cesty a donutila mě se probrat. Teď to jediné co vážně vnímám, je myšlenka proč dříve ano a nyní ne. Jestli teď jsem tak náročná nebo jsem jenom neměla to štěstí. Třeba se krásní muži někde schovávají, neznámo kde a škodolibě se radují ze svého vtípku, říkají si: „Kouknout by ses chtěla?“ „Nechej si zajít chuť, na mě nemáš!“ Na druhou stranu co si pak počít s takovým krasavcem, který zná své kvality a jde takříkajíc na dračku? Prodírat se houfem rozvášněných fanynek a svádět boj za jediný den s ním? To opravdu ne! Potkat bych ho však mohla, podívat se na něho, alespoň na malou

1.PRAVIDLO MUŽE LOVCE Pomalu se blížím do druhé poloviny svého života, ještě to teda tajně popírám, ale ono se to vkrádá a jistě přijde doba, kdy si to vážně už budu muset přiznat, stejně jako to, že jsem doposud nepochopila jediného muže. Fascinují mě jejich názory, jedinečná logika, umění zůstat nad věcí s výrazem spokojenosti, který doplňuje ironický úsměv, jenž bývá znamením naprostého nesouhlasu a pohrdání.  Většinou si pak říkám, jestli vůbec chápou, že blbec v tomto případě nejsem já, ale oni. Každopádně ne vždy záleží na jejich pochopení situace, je to zajímavá reakce i v případě, kdy jsou pravdou zahnáni do kouta, leckdo by se zarazil a přiznal barvu, jenže to by pak nebyla ta správná hra na opravdového chlapa, co má vždy pravdu, nic ho nesrazí na kolena a už vůbec nic ho nerozbrečí. Ne že bych snad nenáviděla muže či zastávala názor, že jedině bez nich se dá žít v absolutní pohodě, že jsou to prolhaní sobci neschopní citových projevů, to ne, jen se postupem času přiklání