URÁŽLIVOST A ŽENY

Dnešní téma přišlo jako blesk z čistého nebe. Spokojeně si nakupuji, když v tom se za mnou objeví bývalá kamarádka s tak nabubřelým obličejem, že by se jí i vlastní rodina lekla. Skryla jsem svůj pobavený úsměv a slušně jsem ji pozdravila, neboť takto jsem byla vychovaná. Odpověď samozřejmě nepřišla, jelikož při hře na důležitou a možná i společensky výše postavenou dámu se slušnost nenosí, oproti tomu nos je třeba drže-ti v tomto divadelním dramatu velmi vysoko, protože přiznání vlastní chyby je rovněž „out“. A copak mi paní „Přetvářka“ udělala tak zlého?

Z pozice člověka, kterému nemůže ublížit hloupost druhých, se vlastně nic nestalo. Nač se dlouze rozepisovat o válce vyhlášené z nejapných příčin, snaze urazit mě a zlikvidovat profesně, jakož i o tom, že nejvíc kolem sebe kopou a kejhají potrefené husy. Minulost není třeba přetřásat, tato etapa se uzavřela v den hysterického výlevu mé dávné přítelkyně. V životě jsou nám někteří lidé daní jen na určitý čas, poté prosákne na světlo jejich pravá podstata či skrytá zákeřnost a již není důvod udržovat dávno vyčpělé a nečinně přihlížet, jak se nám snaží kálet na hlavu s vyfantazírovanou iluzí vlastní geniality. A poněvadž se nenechám hanobit, ani si nehodlám hřát hada na prsou a umím se bránit, dovedlo ji to téměř k nepříčetnosti a v náhle vzniklém afektovém stavu vyhledala mého šéfa. Je to asi osud, že zrovna on oplývá psychologickými dovednostmi a s pokorou jí vše odkýval, aniž by ji ranil, přesně tak, jak se s takto „nemocným“ individuem jednat má. Jasně, že to se mnou druhý den probral, řekli jsme si své verze a úhly pohledu na její slovní stížnost a potom jsme ji společně upřímně politovali, protože to holka se svojí povahou nemá vůbec snadné a musí ji trápit vrozená potřeba ubližovat a ponižovat. Pokud se ovšem narodila pod šťastnou hvězdou s absencí svědomí, bez schopnosti uznat chybu, má aspoň obrovskou výhodu klidného spaní. Co mě však skutečně natolik zaujalo, že vám to celé zde líčím, je jistá komičnost té dnešní scénky.

Otáčím se za sebe při vkládání rohlíků do nákupního vozíku a je mi divné, že mě někdo starý a mně neznámý hypnotizuje nevraživým zíráním, do něhož vkládá pokus o uhranutí, jak by řekla jedna má dlouholetá super kámoška. Lehce doufám, že to tak nebylo, funguji totiž jako odraz, vrátilo by se to k ní a moc by si tím nepomohla. Co vysíláš, to dostáváš zpět! V prvopočátku jsem ji nepoznala, jen jsem z toho úporného civění cítila, že se mě to nějak osobně týká a říkala jsem si, co ta osoba vlastně chce, ale pak mi svitlo, stačilo si odmyslet vrásky způsobené zapšklou zlobou, omladit obličej, přidat krapet smíchu do jejího výrazu a přebarvit rudě běsnící oči. Už vás někdy napadlo, jak moc nás usmívání zkrášlí, a že uražeností zestárneme o pár let? Proto chlapi tak často říkají, abychom se my ženy více smály, přičemž se nám nenápadně pokoušejí spočítat všechny úsměvy. Každopádně mi tato situace rozjasnila náročný a smutný den, domů jsem dorazila pozitivně nabitá a po pracovní depresi se slehla zem. Nebyla to z mé strany škodolibost, jen vědomí toho, že svou masku musela nastavovat dobrých pár minut, protože věděla, že jde za mnou a hluboko uvnitř jsem měla nefalšovanou radost právě sama ze sebe, z toho, že zatímco ona si s tím dala takovou práci, já už jsem o pár kroků dál, jsem dospělá a schopná odpuštění. Hned jsem si vzpomněla na muže urážlivé a v duchu děkovala, že jejich zloba není výsledkem znásilnění vlastního rozumu.

Je uražená žena mstivá a životu nebezpečná mrcha? Neznám funkčnost mozku urážlivých žen, ale myslím si, že mnohdy se jim opravdu zkratují obvody a potom zvítězí ta jejich temná podstata. Prskají svůj oheň jako líté saně a mají samy sebe za maximálně nebezpečné, ovšem neuvědomují si, že pro okolí jsou šaškem s rolničkami. Muž jde spát uražený a ráno vstává s dobrou náladou, po včerejšku ani památky. V tomto ohledu je jejich schopnost neřešit a odhodit, výhodou. Slečna jde hajinkat nafrněná, slunce ji probouzí do nového dne hřejivými paprsky, takže zpod peřiny vykoukne líbezná tvářička. A poté, drc! Co že se mi včera stalo? AHA! Jo tak počkej, to ti ještě osladím! A pomsta vystrkuje svoje ostré růžky.

Nevím, zda jsem pyšná na to, jak jsme šikovné a že z ničeho umíme udělat hodně. Pakliže se jedná o výborný pokrm z mála potravin v lednici starého mládence, je to fajn. Vyvolání problému a jeho následné nafouknutí do celosvětového konfliktu, je bohužel naší zkázou a velkou prohrou. Když nenávidíme, tak až za hrob. Nebylo by lepší dát si pár facek v hospodě?