Napříč časem s tužkou v ruce

24.05.2020 - NEDĚLE Občas nevím, kam s tou svojí upřímností dojdu, ale to mi nebere sílu s přetvářkou neúnavně bojovat. Je to velmi náročná bitva, jelikož nepřítel je ukrytý za mlhou lží, kterou jakoby úspěšně zahalil své okolí.  Pravda je poté na chviličku zcela ztracená a je obtížné vytáhnout ji na světlo, přesto vždy, ať už dříve či později, dojde k jejímu nalezení. Přetvářka není ryze mužská vlastnost, já se s ní však setkávám výhradně u mužského pokolení. O to raději mám partnery upřímné, kteří si váží sami sebe a nemají potřebu klamat druhé.  A jak to máte s upřímností vy?

Andělská znamení nebo vlastní řízení osudu? Věříte na Anděly, na osud, na něco jiného nebo na nic? Já si myslím, že mám svůj životní scénář již dávno napsaný, nevím jistě, zda někým nebo něčím, ale vše běží dle jakéhosi předem připraveného plánu. Plánu, který já dopředu neznám. Zpětně však zjišťuji, že určité minulé epizody do sebe s odstupem času zapadají, že vše pravděpodobně nějaký řád mít asi bude. A takto se zvolna píší stránky mého pestrobarevného bytí, příběhy komické, smutné i logické a já sama na sobě nestále pociťuji platnost určitých rčení, přísloví a drobných varování.   Například „Nikdy neříkej nikdy“ mě pokaždé nasměrovalo k předurčeným mužům, jelikož jsem nechtěla blonďatého, posléze ani vousatého a nikdy, nikdy, nikdy jsem nechtěla randit s chlapem zrzavým, tak právě proto, zdá se, jsem šla přesně v těchto stopách a potvrzovala tak, že „Odříkaného chleba největší krajíc!“ a nepřestávala jsem se divit, že mám nakonec jedině to, co z hloubi duše prvotně vážn

Zastesklo se ti po migréně? Pohlídej dítě v karanténě! Užíváte si báječný čas s rodinnou nebo vám každý den vyskáčou nové šedivé vlasy vlivem stresu z péče o děti, manžela, mazlíčky a domácnost? Vymýšlíte dětem před spaním různé činnosti na následující den, abyste je stoprocentně odvedli od zlobení, nebo se každé ráno zabarikádujete v tajné místnosti a vylezete vždy až po setmění, kdy vaše potomky spolehlivě uspí únava po celodenním řádění? Začínám si myslet, že největší práce je s puberťákem, který by za normálních okolností tvrdnul doma ve svém nevětraném a neuklizeném pokoji s mobilním telefonem v jedné ruce a preventivně připravenou nabíječkou v ruce druhé a příroda by mu tak byla tradičně zcela ukradená, ale jelikož už z principu nesnese jakýkoliv zákaz, dává svému okolí patřičně najevo, že nyní je to příšerná nuda a stýská se mu po kamarádech, jakož i po pobytu na čerstvém vzduchu, který nutně potřebuje ke zdravému růstu. První tři dny je domácí izolace v rámci dohán

Narodila se 20.02.2020 a mám z ní obrovskou radost

ČAS ADVENTNÍ A VÁNOČNÍ ZAMYŠLENÍ Tak je to konečně na pár dní za námi a můžeme odhodit vzpomínky, na upocené lidi v narvaných obchodech i na poloprázdné regály s vyprodaným akčním sortimentem. Stejně tak je nyní správná chvilka na zapomenutí všech těch zamračených obličejů postrádajících předvánoční pohodu, snažících se ukořistit poslední kousky zboží. Vymažme z hlavy pobíhající pomatence pročítající šíleně dlouhé nákupní seznamy, aby jednou v roce naplnili své ledničky na maximum, kterým je zcela jedno, že dva dny po Silvestru budou nadávat na nabraná kila a vypouklá tučná bříška. Tyto vzácné chvilky v roce, kdy je možné vidět partnery tlačit dva vrchovatě naložené nákupní vozíky, vrcholí tím, že se u pokladny s úsměvem ignorují bankovky mizící z peněženek, což by v jiném ročním období drásalo každému nervy, neboť se šetří každá koruna na rodinnou dovolenou. A teď ty prachy zkrátka v klidu prožereme na gauči u televize. Ještě pár týdnů nevnímejme fakt, že v lednu budeme hojn

MELANCHOLICKÝ PODZIM DEN PRVNÍ… CHMURNÉ VZPOMÍNKY… Už zase mi chybíš, přestože vím, že jsi odešel tam, odkud není návratu. Vzpomínám na desítky našich psaníček a milióny krásných chvilek. Předčítám si tvůj zřejmě oblíbený dopis, který jsem psala před rokem. Je celý ušmudlaný a pomačkaný, zdá se, jako bys ho nosil v kapse. Hovoří moc šťastně:   „Mám ráda rána s Tebou, když se ke mně přitiskneš a já vnímám teplo Tvého těla, je to nejkrásnější probuzení, jaké znám. I den s Tebou je krásný, když mě rozmazluješ, když Tě líbám, když mlčíme u kafe nebo mluvíme u oběda. A když zůstanu bez Tebe, na chvíli sama, přesto s pocitem, že jsi a je jedno, kde jsi, protože vím, že se vrátíš, cítím spokojenost a usmívám se při vzpomínce na to, jak se na mě díváš, mám ráda Tvoje oči, Tvůj pohled, ve kterém se začínám ztrácet. Líbí se mi, když si se mnou povídáš a když Ti můžu usnout v objetí, líbáš mě do vlasů a já jsem šťastná. Přesuneš ruce na moje břicho, které se mi na mně vůbec nelíbí, já v

ZE ŽIVOTA MATKY Už je to pěkných pár let, co jsem obouvala dětské střevíčky, ale stále si vzpomínám na cinkání talířků v kuchyni a tlumené světlo, které zlehka nakukovalo prosklenými dveřmi do dětského pokoje, když jsem usínala. Plánovala jsem si, že až já budu velká, stane se pro mě doba večerní mým osobním klidem a nebudu uklízet do jedenácti, jako moje mamka. Jelikož JÁ, po odbití dvacáté, na kostelních hodinách, už na žádnou domácí práci nesáhnu a začnu si ten volný čas pro sebe neskonale užívat. A také budu mít tu nejúžasnější práci za tu největší finanční odměnu a zařídím si život mnohem lépe. Zajímá vás, jak moc naivní jsem byla? Ještě po narození dcery to fungovalo zhruba tak, jak jsem si to vysnila. Uložením dítěte do postýlky pro mě opravdu skončil pracovní den a juchuchuúú. Problém však nastal v čase, kdy už nešlo cácorku jen tak v sedm poslat spát, navíc k tomu přeci jen byla celá já a nejvíce myšlenek se u ní taktéž vytvářelo položením hlavy na polštář, tudíž ve