Napříč časem s tužkou v ruce

7. PRAVIDLO MUŽE PRIMITIVNÍHO V zimním čase je o zábavu postaráno, nabídky na seznámení se jen hrnou, každý chce jarní sluníčko už vítat se šťastným úsměvem, problém je jediný, dotyční jsou zoufalci a příživníci. Ne, nepřeháním a nejsem zaujatá. Nebo je snad normální, že při pozvání na kafe muž sděluje, že je sedm let bez sexu a má smůlu při hledání zaměstnání, že tu ho neměli rádi, jinde mu platili málo a tamhle zase nemohl vydržet, jelikož práce byla pod jeho úroveň? Psaní prokládá smutnými smajlíky, do telefonu vzdychá, jak život není spravedlivý a jak mi závidí můj vlastní byt, jelikož on je v končícím podnájmu a s hlasem plačtivým se ptá, zda by mohl bydlet chvíli u mě. Cože? Ještě se ani osobně neznáme a Ty se mi cpeš do bytu? Fakt si myslíš, že jsem na tohle čekala? Potila jsem krev, abych měla na první kauci na byt. Že můj sen, byl postavit se na vlastní nohy, vyběhat si úvěr, odříct si spoustu věcí, bez jediné slzy a pak hned si k sobě nastěhovat úplně cizího ufňukánka,

6. PRAVIDLA VE ZPĚTNÉM ZRCÁTKU Nevím, jak se to mohlo stát, ale do druhé poloviny života jsem zřejmě vplula, aniž bych si toho všimla, pokud tedy průměrným dožitím bereme věk 80 let. Životní bouře, změny, stěhování, rozvod a dva roky v háji. Na druhou stranu, vezmu-li v úvahu oslavu 87. narozenin mojí babičky, jejíž genový základ jsem zřejmě nejvíc podědila, názorově jsme stejné, máme k sobě blízko a já jí prostě miluju, už jenom za to, že málokterá babička je tak pokroková a neprudérní, aby svojí vnučce dala po-rozvodovou radu: „Nehledej teď minimálně rok vztah a užívej života.“, tak jsem zatím stále v polovině první a dlouho ještě budu. Jak se tedy změnil můj pohled na mužská pravidla, ohlédnu-li se zpět k fejetonům minulým? Když zhodnotím týdny celé, v čase od pondělí do neděle, po dvouleté literární nečinnosti, opravdu si stojím za tím, že muži jsou z Marsu a my ženy z Venuše a stále mě zarážejí manévry muže lovce. Nikdy se nenaučím té fikané taktice, jak ho nenápadně vm

5. PRAVIDLO MUŽE GENERÁLA Nedávno jsem byla na večeři s jedním takovým „broukem“, dle jeho definice sama sebe, kterou v inzerátu uvedl, to měl být velice dominantní muž a hledal inteligentní ženu, která ví, co od života chce. Dominantnost mě neděsila, táhla mě ta síla, samostatnost a zároveň to nevypadalo, že chce poddajnou jednoduchou dámu, která mu bude na vše kývat a potěšeně hýkat, jako osel. Prostě paráda, skoro ideální verze muže mých snů. Vždy jsem si myslela, že dominance má své meze, ale tehdy jsem zjistila, že jsou tací jedinci, u kterých meze nejsou žádné a v ničem, muži, kterým je žena dobrá opravdu jenom proto, že je potřeba se vyřvat, uvolnit emoce a dokázat si na někom svoji moc. Trošku pokroucená představa dominance, řekla bych, protože přimět druhého, aby převzal jeho názory a skákal přesně jenom tak, jak on píská, to je přece blbost nebo ne? Když jsem poslouchala jeho vztahové podmínky, neudržela jsem se a řekla: „Co potom budu já, v čem bude moje jedinečno

4.PRAVIDLO „MRTVÝ BROUK“ Také Vás unavují muži hrající „mrtvého brouka“? Zdá se Vám, že je to stupidní, ponižující, neupřímné a celkově slabošské chování? Tak proč se oni, v momentech kdy nás ignorují, cítí být těmi správnými chlapy? Snad proto, že to dokázali zvládnout, vydrželi ten náš nezastavitelný příval slov, nevzali do zaječích, vyslechli nás, sice s výrazem vyjadřujícím naprosté NIC, ale věnovali nám TEN čas. Avšak zúčastnit se rozhovoru a vyslechnout vše, co partnerka chce říct, není pro pány zdaleka tak namáhavé, jak oni nám tvrdí, protože mají už od narození v sobě dar, kterým je nezabývat se pro ně nepodstatnými věcmi a zároveň ovládají taktiku „jedním uchem tam a druhým ven“, proud našich vět jimi prochází a funguje jakýsi obchvat, my máme radost, že nás poslouchají, ale oni nevnímají jediné naše slovo, jedou si v představách své video denních zážitků a zpět je přepne až ticho, pak mrknutím oka vše odpinknou na neurčito, které nazývají slovem „jindy“. Dnes to ře

3.PRAVIDLO KLIDNÉHO SOUŽITÍ, DLE MUŽE Je to až k neuvěření, člověk na to má svědka i důkaz, lístky na muzikál, a on s ledovým klidem tvrdí, že o ničem nevěděl, to by si přece pamatoval, kdybychom se domlouvali, že dnes někam spolu půjdeme. A teď, co s tím? Už nic, vstupné už mi nikdo nevrátí a řešit něco, co už dávno minulo, smysl nemá. A nebudu přece volat kamarádce, která byla u toho, když se akce domlouvala a vše může potvrdit. Nejvíc mě však udivuje, jak může někdo zapomenout, co sám naplánoval.  Znáte to také od svých protějšků? Nevím, jak vy v ten moment reagujete, ale já v tu chvíli vzteky vidím rudě, koulím očima a funím, jako býk v aréně, protože vím, že on věděl a teď najednou neví zhola nic a kouká na mě tak, že vím, že problém tady zcela jistě mám jedině já, protože já řeším a já to probírám, navíc omílám něco, co jsem si podle něho vymyslela, jelikož se chci jen hádat. Z rozzuřeného rohatce se náhle měním ve Venušanku spadlou z nebe a zřejmě rovnou na hlavu a ještě

2.PRAVIDLO MUŽE MILUJÍCÍHO ŠTÍHLOST Poslední dobou, možná už to budou 2 roky, jsem nepotkala nikoho, o kom bych mohla říct, že je to nádherný chlap. No vážně, neblábolím jen tak z hladu! Stávalo se to celkem běžně, vnímala jsem to naprosté primitivní a kouzelné uchvácení někým, stačil pohled do nádherných očí a nevěděla jsem, čí jsem. Samozřejmě pouze do okamžiku, než mi první lampa na chodníku skočila do cesty a donutila mě se probrat. Teď to jediné co vážně vnímám, je myšlenka proč dříve ano a nyní ne. Jestli teď jsem tak náročná nebo jsem jenom neměla to štěstí. Třeba se krásní muži někde schovávají, neznámo kde a škodolibě se radují ze svého vtípku, říkají si: „Kouknout by ses chtěla?“ „Nechej si zajít chuť, na mě nemáš!“ Na druhou stranu co si pak počít s takovým krasavcem, který zná své kvality a jde takříkajíc na dračku? Prodírat se houfem rozvášněných fanynek a svádět boj za jediný den s ním? To opravdu ne! Potkat bych ho však mohla, podívat se na něho, alespoň na malou

1.PRAVIDLO MUŽE LOVCE Pomalu se blížím do druhé poloviny svého života, ještě to teda tajně popírám, ale ono se to vkrádá a jistě přijde doba, kdy si to vážně už budu muset přiznat, stejně jako to, že jsem doposud nepochopila jediného muže. Fascinují mě jejich názory, jedinečná logika, umění zůstat nad věcí s výrazem spokojenosti, který doplňuje ironický úsměv, jenž bývá znamením naprostého nesouhlasu a pohrdání.  Většinou si pak říkám, jestli vůbec chápou, že blbec v tomto případě nejsem já, ale oni. Každopádně ne vždy záleží na jejich pochopení situace, je to zajímavá reakce i v případě, kdy jsou pravdou zahnáni do kouta, leckdo by se zarazil a přiznal barvu, jenže to by pak nebyla ta správná hra na opravdového chlapa, co má vždy pravdu, nic ho nesrazí na kolena a už vůbec nic ho nerozbrečí. Ne že bych snad nenáviděla muže či zastávala názor, že jedině bez nich se dá žít v absolutní pohodě, že jsou to prolhaní sobci neschopní citových projevů, to ne, jen se postupem času přiklání