3.PRAVIDLO KLIDNÉHO SOUŽITÍ, DLE MUŽE

Je to až k neuvěření, člověk na to má svědka i důkaz, lístky na muzikál, a on s ledovým klidem tvrdí, že o ničem nevěděl, to by si přece pamatoval, kdybychom se domlouvali, že dnes někam spolu půjdeme. A teď, co s tím? Už nic, vstupné už mi nikdo nevrátí a řešit něco, co už dávno minulo, smysl nemá. A nebudu přece volat kamarádce, která byla u toho, když se akce domlouvala a vše může potvrdit. Nejvíc mě však udivuje, jak může někdo zapomenout, co sám naplánoval.  Znáte to také od svých protějšků?

Nevím, jak vy v ten moment reagujete, ale já v tu chvíli vzteky vidím rudě, koulím očima a funím, jako býk v aréně, protože vím, že on věděl a teď najednou neví zhola nic a kouká na mě tak, že vím, že problém tady zcela jistě mám jedině já, protože já řeším a já to probírám, navíc omílám něco, co jsem si podle něho vymyslela, jelikož se chci jen hádat. Z rozzuřeného rohatce se náhle měním ve Venušanku spadlou z nebe a zřejmě rovnou na hlavu a ještě k tomu z pěkné výšky.

Dá se ztráta paměti tak dokonale předstírat nebo je někde jinde zakopaný pes? Nikým nevyhraný spor, porovnávání pamětí, jeho slovo, proti mému, rozdílný úhel pohledu v návaznosti na různost pohlaví, lze toto nějak rozlousknout? Ovšem, že ano! Kdysi dávno jsem četla článek v novinách, že žena vnímá několik věcí najednou bez sebemenších problémů, přibírá myšlenky a nové informace, vše přetřídí a poskládá, staré, nepotřebné vyhodí a to důležité přepracuje a uloží. A to vše navzdory posměchu pánů tvorstva, o jejím pouze polovičním mozku a celkově omezeném místě, pro všechny myšlenky, data a emoce. Chlap uchovává všechny skutečnosti tak, jak přišli, a v takovém stavu v jakém mu byli sdělené, a to do doby, než se kapacita jeho mozku, myslíme tím, ten dvojnásobně velký mužský mozek, naplní.  Jelikož však on není schopen třídit, vyhazovat a přendávat do jiných zásuvek, ostatní příchozí myšlenky a informace okamžitě vypadávají ven. Jak říkám, četla jsem to, nevím kdy, ani kde a není to tím pádem přímo moje idea, ale když to vezmu jako fakt, že to tak skutečně je, vysvětlilo by to ty záhadné výpadky paměti.  Protože pokud by se mozek každého muže v určitém věku, v závislosti na množství údajů a kapacitě jednotlivce, zaplnil a vše ostatní tím pádem vypadávalo ihned po vyslechnutí či přečtení, dávalo by to jednoznačně smysl.

My ženy máme rády, když nás muži poslouchají a tudíž i vnímají. Bohatě by stačilo, aby si chlapi, k důležitému rozhovoru nezapínali televizi a neprojevovali nezájem o hovor luštěním křížovky v novinách. Plně vnímat dvě různé věci, to není jejich silná stránka. A na nás pak je, abychom na ně důležitosti potřebné k probrání nevybalily v čase, kdy se hraje důležitý zápas. Jasně, že myslím, dvě branky a borce v trenkách běhající za kulatým nesmyslem po hřišti. Při špatném načasování totiž nevypadávají pouze pánům nápady, slova a plány, ale i dámám hrnky s kávou, vlivem šoku z toho spontánního výkřiku: „Co děláš ty ……., dej ho tam, no, góóól!!! 

Je zajímavé sledovat celkový průběh partnerského soužití. Zatímco my postupem času víme o svých Adamech skoro vše, co mají rádi, když mají rýmičku, že když sledují zprávy, není dobré se přibližovat, natož mluvit a že když ráno vstanou levou nohou, je lepší se zdržovat celý den v jiné místnosti, oni o nás, o Evách vědí, že se o sebe a děti postaráme, i kdybychom přitom měly lézt po kolenou či dokonce umřít, uvědomují si, že vždy je posloucháme, jakmile začnou mluvit, protože do dvou minut by zapomněli, co důležitého nám chtěli sdělit a že na telenovely se v jejich přítomnosti nekoukáme. Přiznejme si upřímně, že zrovna tohle nám náramně vyhovuje, protože ignorovat jejich poznámky a hltat při tom, jak Chosé Armando líbá Esmeraldu, to pak nelze se blaženě usmívat či uronit slzu dojetí. 

Pravidla klidného soužití, dle muže. Zjednodušeně řečeno, je to jako ve škole. Mluv, až budeš tázána. Mluv pouze o přestávce. Na nic se neptej, teď mluvím já, vše odlož a pozorně poslouchej. Jsi nemocná? Jdi domů za maminkou! Přece mě už znáš, jsem takový, jaký jsem, tak mě tak ber. Cože? Jestli tě já znám a chci tě poznávat? Myslíš, že já mám čas na takový blbosti?  Jednoduché, že? Když se nad tím zamyslím, tak asi už vím, proč jablko hříchu našla Eva a ne Adam.