4.PRAVIDLO „MRTVÝ BROUK“

Také Vás unavují muži hrající „mrtvého brouka“? Zdá se Vám, že je to stupidní, ponižující, neupřímné a celkově slabošské chování? Tak proč se oni, v momentech kdy nás ignorují, cítí být těmi správnými chlapy?

Snad proto, že to dokázali zvládnout, vydrželi ten náš nezastavitelný příval slov, nevzali do zaječích, vyslechli nás, sice s výrazem vyjadřujícím naprosté NIC, ale věnovali nám TEN čas. Avšak zúčastnit se rozhovoru a vyslechnout vše, co partnerka chce říct, není pro pány zdaleka tak namáhavé, jak oni nám tvrdí, protože mají už od narození v sobě dar, kterým je nezabývat se pro ně nepodstatnými věcmi a zároveň ovládají taktiku „jedním uchem tam a druhým ven“, proud našich vět jimi prochází a funguje jakýsi obchvat, my máme radost, že nás poslouchají, ale oni nevnímají jediné naše slovo, jedou si v představách své video denních zážitků a zpět je přepne až ticho, pak mrknutím oka vše odpinknou na neurčito, které nazývají slovem „jindy“. Dnes to řešit nebudou, nechce se jim! Jenže to výše zmiňované „jindy“, NEEXISTUJE, je to fígl, aby měli od nás klid a mohli přepnout do režimu „off“. Druhý den už je pro ně předchozí debata samozřejmě uzavřená, je to vzdálená minulost, přeci se to řešilo včera! Jakmile dojde k odložení na neurčito, muži se cítí vítězně, otevírají novou hru v jiném okně s názvem „Level 2“ a návrat k jedničce je tudíž zbytečnost. A když i poté máme stále snahu z nich pokračování včerejšího hovoru vydolovat násilím, zaručeně zabere roztomilé flegmatické šeptnutí: „A co, že jsi to vlastně včera říkala?“

Marsané v sobě mají celkově nějaký jiný program, navíc ještě s přepěťovou ochranou, která sepne v momentě, kdy mají vyjádřit názor a postavit se k němu čelem, vždy dojde k přetížení systému – blik, cvak - a funguje pouze základní nastavení, vše předešlé je nyní zazděno novými informacemi o počasí, zapomenuto zážitkem z večeře, kdy zelí bylo málo kyselé, bramborák moc bramborovej a každý nový pokus o návrat k té samé problematice je předem odsouzený k nezdaru.

Vůbec nejhorší jejich možná reakce je nic a přiznejme si, že největší průser je to ve fázi seznamování, zejména při výměně písmenek, když si dovolíme, my ženy, vyjádřit city či položit otázku. Přepěťovka zafunguje i na dálku – blik, cvak, - a je to tady! NIC! Neodpověděl nic, ale také nenapsal NE, vlastně nenapsal ani ANO a nám to najednou dává naději, protože to hned nezablokoval nesouhlasem. Co to ale v překladu znamená? Nechal si jen otevřená vrátka, co kdyby někdy? Jeho odpověď je ano, ale bojí se to přiznat? Jeho nezájem je tak obrovský, že odpověď neřeší, jste pro něho vzduch? Určitě jen nepochopil otázku!  Jasně, že pochopil, jasně, že ví, je to hra „mrtvý brouk“. Je to příšerná hra, je to nejistota, je to k vzteku a NENÍ TO FÉROVÁ HRA. Jednou mi kdosi řekl úžasnou větu: „Věděl jsem, že jsi chytrá, a když se přestanu ozývat, dojde Ti, že je konec.“ Úžasná věta proto, že já byla chytrá a on věděl, ale neudělal nic. Pohodlný spokojený mrtvý brouček! Paradoxně i velký muž lovec je často hmyzem…

Pravidlo „mrtvý brouk“. Adam přestává reagovat, dělá, že nic neslyšel, nečetl. Proč muži neříkají „Ne“ a čekají, kdy ženám dojde? Bojí se slz, přemlouvání? Řekl muž někdy už jasné „Ne“ a ukončují muži narovinu vztahy nebo nechají vše „vyšumět“? Je toto vážně nutné při komunikaci dvou rozumných lidí? Já mám ráda upřímnost a umím jednoznačně odpovědět na otázky, myslím si, že člověk nemusí nutně vždy všechno hned vědět, identifikovat a hbitě sám v sobě přebrat, že postačí reakce typu „vnímám, co říkáš, ale musím si to v hlavě srovnat“. Jasně, není to nic určitého, rovněž nastává odložení komunikace, čímž vzniká riziko zasunutí problému a odklad na nikdy je na spadnutí, ale hodnotila bych kladně jeho reakci a dala bych šanci případnému promýšlení. Také mohl mlčet z důvodu, že to bude rozumnější, vzhledem k následné debatě, která se dle něho jistě rozvine, jelikož ho chceme slovně mučit a týrat. Ve své podstatě i rázné poslání „někam“ je odpověď a upřímná reakce, ze které se dá mnohé poznat, ano, nejdříve nám vylezou oči z důlků, ale když je chytíme a zasadíme zpět, oceníme, že se muž k dané věci vyjádřil a zvítězil u něho zdravý rozum.

Jestli se my ženy, máme odnaučit říkat NE, že nám to nesluší, jak to hlásá píseň mého mládí, pak muži by se měli naučit férově nás odmítnout a vyjádřit tím úctu k nám.