„Nejvíce škod působí člověk člověku.“
Už dlouho přemýšlím nad tím, zda se každému člověku vrací zpět láska a upřímnost, kterou sám rozdává ostatním lidem ve svém okolí. A výsledkem mého bádání je zjištění, že z celého srdce věřím tomu, že ano. Jak jste na tom s vírou v karmu, osud a vaření vody na všechna ta zlobivá a nečestná prasátka vy? Jsem podle vás naivní truhlík nebo to máte nastavené stejně jako já?
Říkám si, jak jinak přežívat ve světě zlých, falešných a neuvěřitelně zákeřných lidí a nezbláznit se, než právě s tou zmiňovanou naivitou a přesvědčením, že na každého jednou dojde. A tak si chodím životem s dobrosrdečností a láskou na dlani, snažím se brát lidi takové, jak je život uplácal, ať už je jejich povaha jakákoliv a čekám, kdy se naplní osud každého, jakož i můj vlastní.
A ono se to, zdá se, děje přesně tak, jak si myslím, a vše se v dobré obrací, přání se plní, jen jsou v nich obsažené drobné zápletky a já ty darované růže osudu přijímám i s jejich trny, protože kdyby ty květiny nebyly určené pro mě, nedorazily by na mou adresu. Občas si lámu hlavu s tím, zda trny násilím odtrhnout a nechat si pouze hladké stonky nebo jestli přijmout vše tak, jak to bylo v balíčku naaranžované, tedy i s tím pichlavým efektem.
Navrací se lidem zpět i jejich zloba? Nad tím stále hloubám. Pár zlých lidiček znám a zatím je ještě brzo, aby sklízeli ovoce, které sami zaseli, jsou ve fázi první, při které páchají zlo. Vylévají si vztek na druhých, povyšují se nad ostatními, nesnesou kritiku a za každou cenu si prosazují své názory, svoji pravdu a dokazují si tím svoji obrovskou moc a nadřazenost, protože se mylně domnívají, že to upevňuje jejich nadvládu. Nebojí se použít lež, aby dosáhli svých cílů, ve svém jednání nekoukají napravo, nalevo, na nic a na nikoho, takříkajíc jdou přes mrtvoly. Zraňují a ubližují bez bázně a s absencí svědomí. Chybně se tím jakoby utvrzují, že si vyslouží respekt a lásku ostatních, za jejich zády jsou však pouze pro smích. Tento jejich postoj jen zvyšuje zástup jejich protivníků a postupem času je odsune do osamění. Až se na sklonku života začnou ptát, proč je nikdo nemá rád, bude už pozdě na nápravu svých činů.
Bude i jim v průběhu let nastaveno zrcadlo? Projdou si vlastní medicínou, kterou ordinovali jiným? Přepíše jim osud jejich scénáře a dá jim pocítit různé zvrácenosti života? Opět nemohu odpovědět nic jiného, než ano, jelikož věřím, že ty největší hříchy v podobě zákeřných intrik s jasným úmyslem bezcitně ublížit člověku a necítit výčitky, nezůstanou bez trestu.
Životem jdeme nepřipraveni a děláme spoustu chyb, jsme jen lidé a nejsme dokonalí, ale pokud máme svědomí a trápí nás výčitky, je to známka toho, že se v nás zákeřnost a zloba neusídlila, někdy musíme zranit, abychom mohli zachovat svoji duši, splnit si sny a naplnit osud, pak je nám dopřáno odpuštění. Je pravdou, že nejvíce uškodí člověk člověku, já dodávám, že nejvíce lidem ubližuje člověk, který je až do morku kostí zamořený zlostným jedem, jenž zákeřně, cíleně a bez slitování plive okolo sebe. Zároveň vím, že pouze člověk s prohnilým jádrem, dokáže druhé podezírat z podlostí, které byli jeho vlastní přirozeností, jen tak pro nic za nic se totiž neříká: “Podle sebe soudím tebe!“
Komentáře
Okomentovat