10. PRAVIDLO VÁHAVÉHO MUŽE

Dámy, přemýšlely jste někdy o tom, že člověk, který se Vám neustále vrací do života, snaží se o setkání s Vámi a čas od času se ozývá, má s Vámi z nějakého důvodu být? Stalo se Vám, že jste někdy někoho takzvaně prokaučovaly?  Tolik šancí a pokusů od jednoho muže jste ignorovaly tak dlouho, až jeho snahy ustaly a za nějaký čas se Vám v mysli vrátil? Nevěděly jste, jak se tam najednou objevil, ale byl tam, z hlavy Vám už nešel vytěsnit a Vy jste ho tedy vyhledaly a zjistily, že on už není pro vás dostupný a volný? Zpětně jste zjistily, že on, jedině on, ale už nebyla šance to vrátit? Pro hledání něčeho velkého, vysněného a neexistujícího, jste ztratili to, co mohlo být skutečné, opravdové a krásné?

Možná i muži to mají podobně, ale na jejich straně stojí jedna velká výhoda. Oni se mohou ozývat a připomínat, aniž by je někdo označil za snadnou kořist. Jako fakt! Muži to mají takto dané, dvořit se a snažit, prokazovat zájem, oni neriskují, že budou působit lacině, protože my ženy, budeme oceňovat výdrž, s jakou se o nás rvou. Kdežto v opačném případě, dostane holka razítko „snadný cíl, který neláká nikoho“, ale jak poznat, zda je to z jeho strany nezájem, nebo nesmělost, váhavost či dokonce strach?

Kdysi bych řekla, že každý muž, kterého žena zaujme, zvládne dřív nebo později svoje city projevit, pozvat na kávu nebo do kina. Dnes vím, že to tak není, že i muž občas čeká na signál. Propadá svým bláznivým domněnkám a nevěří tomu, že zrovna on by se mohl té vyvolené dívce líbit. Vím, že stačí ho malinko popostrčit, ukázat zájem, možná pozvat na první kávu, udělat ten hlavní krok a dál, to nechat na něm. Já osobně to asi malinko popletla a muže lovce pokládala za muže, kterému musím ukázat, že on mi za to stojí. Pochopitelně ztratil zájem, utekl ode mě. A na otázku: „Proč?“, už mi nikdy neodpoví. Proč jsem se jednou jedinkrát snažila vzít si to, o co mám veliký zájem, ačkoliv jindy mi nedělalo problém počkat? Chtěla jsem ho tak moc, že jsem nebyla trpělivá a působila lacině? Spletla jsem se, tlačila na něho v mylné snaze pomoci mu a tím jsem ho ztratila anebo měl opravdu z lásky obrovský strach? Byl mužem s bolavým srdcem a životem zklamaný?

Pravidlo muže váhavého a zklamaného je  - dát se na útěk. Raději nezkoumat, jestli dotyčná může být ta pravá. Vzít nohy na ramena a neriskovat. Je zmatený sám ze sebe, najednou neví, co chce, má rád nebo rád nemá? Všechny myšlenky ho ženou do kouta, protože když nezná odpovědi, nehledá řešení a mizí. Bojí se vztahu, závazků, neumí si představit budoucnost, a proto ještě dřív, než se láska v srdci usadí, použije rozum a řekne si, že žena není vhodná na vztah, nemá stejné zájmy, je rozdílné povahy a to, co ho k ní táhne je jen pudová záležitost - sexuální potřeba. Jenže on přeci hledá víc, nechce jen sex. A tak při svém zběsilém úniku zapomene na jednu velmi důležitou věc. Bere tím sám sobě i slečně šanci vzájemně se poznat. Jeho strach najednou rozhodne za oba a spálí mosty. Asi byli v nesprávný čas na nesprávném místě a zřejmě opravdu touha vzplanula dřív, třeba nezačali zrovna klasický příběh seznámení, vzali to z jiného konce a pošlapali tak to křehké cosi, co viselo ve vzduchu. Ale pravdou zůstalo, že on ji brzo zaškatulkoval a odsoudil do zapomnění. Možná byla to, co teď měsíce hledá a je mu bez ní smutno. Ale už nejde vrátit čas a hrdost mu velí neotáčet se zpět. A tak chodí světem zklamaný a smutný, občas v nadějném vztahu, který je sice podle pravidel, kde vše se stane v tu pravou dobu, ale z nějakého neznámého důvodu to nikdy pozitivně nedopadne. A někde hluboko je ukrytá vzpomínka na krásné chvíle s někým, koho nestihl poznat, protože se bál řídit svým srdcem a poslechl hlas rozumu. Hledal bezpečí a klidné vody bez houpavých vlnek, ale zapomněl na to, že stojaté vody časem omrzí. Loví dál v těchto místech a na rozbouřené moře, které mu hlavou zatočilo, popletlo všechny smysly, způsobilo rozruch myšlenek a přineslo neklidné spaní, už nevyplouvá.

Kéž by šlo tyto muže přesvědčit a poradit jim, ať sobecky neřeší jen svoje zranění, vysvětlit jim, že když se neotevřou citům, rozbijí jiné srdce na milion bodavých střípků, protože pokud by sami uvěřili, že bez rizika opakovaného pádu, nepoznají, jak může být opravdová láska nádherná, šli by do toho, s vědomím a vírou, že odměna nečeká za každým rohem a nevede k ní přímá a jednoduchá cesta, že pouť za láskou vždy bývá trnitá, dlouhá, přesto krásná, výjimečná a až na jejím samém konci, po všech předchozích eskapádách, které je mají něčemu naučit a připravit pro život ve dvou, čeká na ně šťastný cíl, ušetřili by si mnoho trápení.