Dlouholetý kamarád mi nedávno přímo vnutil další téma k písemným úvahám. „Napiš to celé znovu z mužského pohledu, co by v tu samou chvíli dělaly ženy,“ řekl a vůbec se u toho nesmál, myslel to naprosto vážně.  Hlavou mi proběhlo: “Tak ti teda pěkně děkuju, že jsi mě zařadil mezi chlapy a dal mi tu čest, poštvat proti sobě ještě dámskou část populace“ a rázně jsem to zamítla. Ovšem o pár dnů později už se to nezdálo tak bláznivé. V čase, kdy naprostá většina lidí spokojeně spinká, má můj mozek aktivitu na rozdávání. Samozřejmě, že bych chtěla spát, ale sotva se moje tělo dostane do vodorovné polohy, spustí se divoký rej nápadů, vzpomínek a úkolů, které mi nedají usnout. Čím více rudé a ospalé oči mám, tím více na mě hyperaktivní myšlenky útočí a zákeřně nahlodávají můj spánkový režim.  Tudíž se dalo čekat, že se k jeho slovům dříve či později vrátím. Ani já jsem však netušila, s jakou intenzitou mě ta nová múza bude náruživě líbat a šeptat: „Vstávej, představ si ženu lovící, mlčící a nepřipravenou na vztah.“ A navzdory tomu, že má odpověď byla:“Já ale nepíšu sci-fi!“, pomyslné semínko nových fejetonů z opačného úhlu už začalo klíčit.

Ženu lovkyni známe, stačí jít večer posedět s přáteli a pozorovat okolí. Taktéž si vyhlídne svou kořist a houževnatě jde za svým cílem, dokud nedosáhne svého, ale to jí nestačí. Mnohdy neúnavně, úmyslně a opakovaně svůj objekt vysává, drápe a mučí, poté oživuje a s láskou obvazuje šrámy, aby ho opět mohla rozsápat a zbavit svobody a peněz, až do úplného bankrotu. Teprve oškubané holátko občas pustí ze svých spárů a jde s úsměvem dál s vědomím, že dokonáno jest, protože pro další vztah je pán už nepoužitelný. Na rozdíl od vlka, který svou laň zardousí rychle a téměř bezbolestně, dračice svého jelínka napřed připraví o rozum a poté ho drtí do posledního dechu.

Marně dumám nad tím, zda existuje „mrtvý brouk“ v holčičím provedení. Byla někdy ta, která má vždy poslední slovo, zticha? Není to jen mýtus a zbožné přání všech mužů? Je vůbec možné znovu nastolit klidné soužití, pokud by partnerka celý den nepromluvila ani slovo? Mnoha hodinové ticho! Nedovedu si představit, co by se muselo stát, aby něžné pohlaví bylo schopné tak dlouho ignorovat a mlčet, ani jaké škody by to napáchalo. Podařilo by se jí po takové době znovu uvést do pohybu mluvící soukolí nebo by se nepoužíváním neopravitelně zadřelo? Zkusila to už některá? Moc dobře si vzpomínám, jak to bylo se mnou v době, kdy mi hlasivky vypověděli poslušnost. Jasně, že jsem nemohla mluvit, jelikož se mi hlas změnil v mutující chrapot a jakýkoliv pokus o vydání hlásky mě příšerně bolel, ale myslíte, že jsem to vydržela, nemluvit? Omyl! Velice rychle jsem zjistila, že pozornost si zjednám písknutím a pak je možné špitat. Věřte mi, že po pár hvizdech a šepotech si celá má rodina přála, ať raději zase mluvím. Dodnes je mi záhadou, kam zmizely všechny píšťalky.

S připraveností na vztah je to podobné, my se s tímto už rodíme, proto připravené jsme stále! Je to tak? Dívky mají okolo sebe vždy minimálně jednoho kamaráda, kterého nepovýší do stavu „přítel“, jednoduše proto, že je to kamarád a bude to kamarád navždy, poněvadž si nic jiného neumíme představit. V reálu to probíhá zhruba takto. Pro něho je to nepochopitelné a čas od času to zkusí. Ona mu pokaždé odpoví, že ho má ráda jako kamaráda a pokud on stále naléhá, je čas na frázi o nepřipravenosti na vztah, což v překladu znamená „nechci nakousnout jablko, které nemám v plánu dojíst“, protože dáma má ve skutečnosti zrovinka chuť na jahodu a je jí srdečně jedno, zda přítomné jablko mezitím zhltne někdo jiný, stále si trpělivě čeká na svou čerstvou zahradní jahodu a nic na tom nezmění fakt, že je prosinec.

Žena ráda staví vzdušné zámky, představuje si zvuk svatebních zvonů a trénuje nový podpis už po prvním polibku. Jde do všeho naplno se srdcem na dlani a city neskrývá, čímž zákonitě každého vyleká. Je cílevědomým nimrodem připraveným na vztah a oblíbenou hru „mrtvý brouk“ jí zákonitě pokazí schopnost mít poslední slovo.