37. PRAVIDLO MUŽSKÝCH NÁVRATŮ

Žena si posbírá zlomené střípky svého srdce a přijme fakt, že nestála muži za vyslovený rozchod, zahojí si rány a začne znova žít, protože ona má od přírody velký pud sebezáchovy a oplývá chutí do života, umí se zregenerovat, nevzdává nic předčasně, málokdy se jde věšet na první strom, ona má v sobě skrytého bojovníka. A přesně v ten moment, kdy zvedne pošlapané sebevědomí a najde si jinou cestu dál, mnohdy i novou lásku, začne se jí do života cpát minulý přítel. ANO, přesně ten, kterému nestála za slovo. Kde se toto v mužích bere?

Proč muži potřebují druhý pokus a proč ho ženy neumožňují? V čase, kdy žena uloží vztah do přihrádky „minulost“, stane se opět silnou a vykročí vstříc novým zítřkům. Buď se rozhodne využívat výhody moderního singl stavu a rozdává úsměvy na potkání, anebo potká někoho lepšího, kdo si jí váží, zamiluje se, žije přítomností a láskou jenom kvete. Přesně v ten okamžik zažije šok v podobě pozvání na kafe od svého bývalého. Jak je to možné, vždyť jí nechtěl, necítí se teď on v roli toho, kdo se ponižuje? Nepřiznává tím Marsan, že v tu dobu měl rozum na dovolené? Pokud se žena nechá ukecat a kafe přijme, většinou slyší omluvu za to, jak se choval a mrzí ho, že ji ztratil, bez obalu přizná, že se mu po ní stýská, že se choval jako idiot. Opravdu nepochopitelné na tom je, proč až teď? Mají muži tak dlouhé vedení nebo jim trvá, než vyhrají souboj nad svými rozpolcenými „já“? Je záhadou, že je muž půl roku sám, je konečně volný, nikdo ho neomezuje, netlačí ho ke zdi a místo toho, aby si užíval tu pracně získanou svobodu, lituje svého předchozího nereagování a přijde, aby si ji vtáhnul zpět do života. Údajně si už uvědomil, že ji miluje a nemá osypky ze svých citů, nemá strach, že jako zamilovaný se nechá zotročit. Už se nebudí v noci propocený ze zlých snů o manželství s harpyjí. Nyní ženě dává pravdu, kterou tenkrát chtěla slyšet, ale výsledek už je daný, jí už z té škatulky „minulost“ zpět do současnosti nenaskočí. Ne snad z trucu, aby mu to konečně vrátila, ale ona už je dál, uzavřela bolavou kapitolu. Možná kdyby k ní byl tenkrát upřímný, ale teď už on pro ni nemá nic, proč by si ho měla vážit. Zklamal na celé čáře, nakonec mu odpustila, ale už ví na sto procent, že on pro ni nebyl ten pravý.

Co muže nutí zpětně si uvědomit svoji ztrátu a kde berou jistotu v tom, že budou vyslyšeni? Proč v sobě živí naději, že vztah znova vykvete a ženou se za vidinou společného štěstí poté, co nás zostudili? Jediné, co my v tu chvíli opravdu máme chuť udělat, je zařvat z plných plic: „PROČ AŽ TEĎ!?“ Připomenout mu vše a zeptat se: „Pamatuješ, jak jsem se tě ptala a jak jsi mě ignoroval s pocitem, že jsem ta největší blbka na světě, bylo to opravdu nutné?“ „Proč jsi nemohl myslet dřív?“ Mohl už tehdy zkusit celou situaci zhodnotit, jenže on nechtěl, bavilo ho, být pánem situace, koukat jak se v tom plácá a hrát sám před sebou hru na to, že jeho se to už netýká a nikdy týkat nebude. On ji měl rád, ale dokázal ji zazdít? A teď jí říká, že je krutá a nespravedlivá a nedává mu druhou šanci? V tuto chvíli on opět sobecky řeší sebe, nevidí a neocení, že ona mu teď dává jasně najevo to, k čemu on by se nikdy nesnížil, že je upřímná a to on k ní nebyl. Kdyby ji miloval, pochopil by, že už je dlouho šťastná i bez něho a stejně tak, jako ona před časem i on najde sílu jít svou cestou dál, navíc s vědomím, že ona jasně vyložila karty a tím ho neponížila, nevzala mu sebevědomí a úctu.

Pravidlo mužů, kteří se vracejí, je nelogické, zní „já už vím, už jsem to pochopil a ty mi musíš dát šanci“. Snaha skrýt svoje já a chovat se jako chlap v nich povolá na povrch malého kluka, který trucovitě nebude zastávat žádné jiné stanovisko, na just bude mlčet a ztrapní tím sám sebe, tak dokonale se bude chránit před zraněním, až si pod sebou podřeže větev. Pád na hubu ho probudí, ale ne každý v sobě dokáže umlčet citově nevyzrálé já, které zpanikaří, zamkne se v pokoji na deset západů a odsoudí se k věčné samotě. Je zvláštní jak se muži změní, když mají projevit názor, zaujmout stanovisko, či si přiznat, že mají city a umí mít rádi, kolik času a šancí potřebují, aby se naučili být otevření a přestali hrát divadlo. Jsou i tací mezi nimi, kteří si to nikdy neuvědomí a šťastní budou vždy jen krátký čas, možná i budou spjati svazkem manželským či jiným, ale stále se budou hnát za svými lepými milenkami, přítelkyněmi a stanou se z nich věční sezonní milovníci.