34. PRAVIDLO MUŽE PAPOUŠKA

Při procházce životem lze narazit na jedince, kterého byste naopak nejraději umlčela, neboť jeho jednotvárně probíhající konverzace začne zavánět nudou a důvěrná slovíčka šeptaná třikrát denně přestávají mít svoje kouzlo, muž je vyslovuje automaticky, stejně tak jako „vole“ v hovoru s kamarádem na pivku a bombarduje vás jimi tak intenzivně, že se musíte kouknout do rodného listu, zda vaše křestní jméno není „Milujite“. Opět to známé dilema, kvantita nebo kvalita?

Počátky vztahů jsou plné nových informací, vzájemného svěřování a důvěrných pestrých textíků. V písemné komunikaci spřádáme nové plány a probíráme denní zážitky. Díky pobláznění nedokáže váš mazlík myslet skoro na nic jiného, láskou vás zahrnuje, píše každou hodinu, jak mu chybíte, stýská se mu a chce vás vidět. Zlom nastává po pár měsících, kdy otupí, zleniví, možná už ani není tak poblázněný a všechny jeho emoce, celý ten předchozí ohňostroj citů, smrskne do dvou stereotypně opakujících slůvek „miluji tě“, snad by to ani nebyl takový průser, kdyby vám to nepsal každý den pětkrát. Ráno místo pozdravu, večer místo přání dobré noci a několikrát k obědu, před hádkou i po hádce a v průběhu hovoru o nesmrtelnosti chrousta. Pokud by vám to řekl někdy osobně, bylo by to upřímné, jenže z očí do očí on nemá potřebu vám to říct a písemně vás tím zahlcuje. Dle jeho vyjádření vám tím pouze projevuje skutečné a hluboké city, ale proč má potom problém s tím, aby vám to řekl zpříma? Však by to mohlo zaznít pouze jednou, ale opravdově a naplno.

Všichni víme, že 99% populace preferuje upřímně sdělená slova při důvěrném rozhovoru, protože papír ten snese úplně všechno, na něj můžu nalhat, co chci či být ten největší hrdina, ale skutečné činy a vyřčená vyznání znamenají nejvíc, jelikož ve vzájemném pohledu téměř neexistuje faleš. Ne vždy platí, že co je psáno, to je dáno, mnohdy se ta něžná písmenka bohužel stanou pouhou rutinou, vaše druhá polovička si myslí, že vám dokazuje svoji nehynoucí lásku, vám to ale zevšední, poněvadž se tím výrazem vyloženě plýtvá. A když je pak přítel s vámi, tak o své lásce mlčí, proč? Jistěže existuje muž, který neumí své city vyjádřit, ale pakliže vám je při písmenkování cpe do každé věty, něco tady nehraje. Oblbuje vás nebo sebe? Jsou pro něho tato „sdělení“ tak vzácná a nezbytná jako pro vás nebo je užívá bez rozmyslu, protože si myslí, že vás tím musí zahrnovat, ačkoliv jsou to pro něho frázičky všední a obyčejné? Je to člověk otevřený, když při společném víkendu kouká jako bubák a neřekne nic? Dá více na krásné pozlátko při psané verzi, než na upřímné vyznání? V čase s vámi vás nemiluje nebo potřebuje k tomu tužku a papír, popřípadě mobil? Píše-li vám jak je do vás zamilovaný, nemělo by pro něho být obtížné vám to srdečně říct i do očí, jestliže tak nečiní, možná je jeho srdce prázdné a nebije pro vás. Je žalostné jak čas požírá rozmanitost dopisování a že se celá plejáda nádherných vět dokáže scvrknout na dvě ošoupaná slovíčka „miluji tě“, nahrazující společně strávený čas.

Pravidlo muže papouška, jsou naučené opakující se fráze. Mluví a mluví a mluví, když na vás zrovna neupírá svůj pohled, ale vejdete-li do místnosti, zmlkne. Naoko vás zahrnuje kvantitou, vše si dokumentuje, jakoby snad potřeboval někomu předkládat fakta o tom, kolikrát vám to napsal, ale tohle přeci není důkaz jeho nehynoucích hlubokých pocitů vůči vám, protože kvalita a význam těch písmen je mu cizí, pošlape tím dokonale kouzelné okamžiky. Ve své omezenosti je přesvědčený o tom, že je to obrovské gesto a znamená pro vás víc, než když vám donese kytičku a řekne, že vás miluje, pošeptá, že se mu po vás stýská. Adam vhodný zřejmě pro neupřímnou Evu, vzájemně se budou zahrnovat frázemi a ona ho dokonale vysaje pro své cíle a potřeby, chlapec říkající si o využití a následné odhození.

Papoušek je ukrytý v jakési své bublině správnosti, bazíruje na maličkostech, ale unikají mu reálné hrozby stereotypu, při snaze o rozumné vysvětlení vašich dvou rozdílných stanovisek, sabotuje pokus o stabilně fungující vztah, papouškuje si dokola to své, neumí se podívat druhým pohledem, jeho priority jsou nastavené dle jiných směrnic, než které má zbytek lidstva. Nevysvětlíte mu, že degradoval hodnotu těch výjimečných něžných projevů, nepochopí, že je potřebujete slyšet. Hojně užívá dvě věty: „Miluji tě!“ a „Pořád jenom dělám něco špatně, stále na mě něco vidíš!“ a klade-li na toto důraz, přihodí milion vykřičníku, abyste pochopila, že to myslí vážně, že to na vás křičí z plných a vzteklých plic. Jakoby jeden vykřičník nestačil a křik lépe řešil odlišnosti ve vztahu. Pak už může jenom zkusit umlčet vás rázným: „Dost, už se o tom nebudu bavit!!!!!“, ale chvilku vyčkejte a vrátí se k tomu tématu zpět sám od sebe, nejde mu o vysvětlení a smír, jde mu o to, aby vedl spor, čímž kráčí cestou k zániku.

Máte jen dvě možnosti s tímto Marsanem, nechat mu jeho písmenka, byť pro vás jsou slova důležitější a chovat se tak, jak mu jeho rozum velí. Ovšem je otázkou času, jak dlouho vám bude štěstíčko a láska kvést, když vy mu svoje city občas sdělíte ústně a naprosto upřímně přesně podle svého přesvědčení a on bude hrát taktéž jen podle svých pravidel. Kolik dní vydrží postrádat svůj psací styl, přestane čekat neosobní odpovědi a bude si užívat lásky plynoucí z vašich rtů? Přežijete v takto odlišném nastavení tři měsíce trvání vztahu?

Kdo ví, možná jednoho dne s hlavou smutně svěšenou po hádkách a náročném rozchodu nahlédnete do internetových novinek a začnete se hlasitě smát po přečtení sloganu: „Vztahy se rozpadají na základě rozdílných znamení, například, že vy jste ryba a on je debil.“, svět se zase rozzáří a půjdete vstříc novým zážitkům s jiným partnerem.