17. PRAVIDLO MUŽE NEPŘIPRAVENÉHO NA VZTAH

Ani trošku nezávidím mužům jejich odlišnosti a nenapadá mě tudíž jediný důvod, proč být raději mužem. Dost možná proto, že mě opravdu baví být ženou. Pokud by se ovšem naskytla možnost, prožít jeden den v opačném pohlaví, mohlo by být zajímavé, vyzkoušet si sexuální řádění a zmapovat tak myšlenkové pochody pána tvorstva. V tělesné schránce sličného Adama bych si mohla začít vztah s Evou a až bych jí popletla hlavu, nasadila bych masku mrtvého brouka nebo bych jí poslala zprávu, že nejsem připravená na vztah.  Rázem by v ráji bylo bouřkové povětří, blesky a liják, já bych však zjistila, co je skutečně vede k tomu, nalákat nás k sobě a pak z toho rychle vycouvat.

Jako žena, moc mluvím a ještě víc přemýšlím, ale možná právě díky tomu dopředu vím, na co jsem a na co naopak nejsem připravená. Ano, občas také cítím strach, ale to přece není důvodem k zařazení zpátečky, jelikož kapitulace v tomto případě rozhodně není správná cesta. Jedině tím, že něco zkusím, poznám, jaké by to mohlo či nemohlo být a zda nám bude vztah fungovat. Proč tedy chlap nakousne jablko a poté ho odloží? Proč najednou neví, zda ho chtěl sníst? Chápete to? Vidí jablko, zahryzne se a lahodně si pomlaskává, a když má jednu třetinu snědenou, odsune ho na neurčito. Nevyhodí ho! Pouze ho dá k ledu. Pokud mu někdo jeho jablko zbaští v době, kdy ho nechal ležet ladem, pouští hrůzu, protože bylo jeho a chce ho zpět. Jakmile zjistí, že sladký plod už není k mání, znejistí a přesně v tom okamžiku neomylně zato opravdově ví, že ho slupnout chtěl. Pozdě!

Tento typ Marsana, je lehce říznutý lovcem, má to hluboko v sobě, ale lovit už nemusí, svou kořist má, už něco probíhá, není to první, druhé ani třetí rande, již je rozhodnuto, konají se společná setkání a on najednou zcela bezdůvodně ztrácí půdu pod nohama a neví. Co však ví naprosto přesně je to, na co se má vymluvit, on zkrátka není na vztah připravený. A co tedy čekal, na co připravený byl? Co pány vede k tomu, zakousnout se a odložit? Co vlastně pro muže znamená „něco si začít“, co pro ně znamená mít vážný vztah?

My ženy máme většinou začátek vztahu jasně daný, už při prvním vroucnějším polibku a chvilkách v objetí si s muži začínáme. Nemazlíme se totiž s tím, kdo pro nás k nakousnutí není. Dotyky a polibky v nás vyvolávají spoustu emocí a máme chuť běžet všemu rychleji naproti a ne si s Adamem pohrát a potom ho postavit mimo hru. Nenecháváme to vykrystalizovat, dozrát nebo vyhnít, jako oni. My si to užíváme a prožíváme. A jak to tedy mají oni, když výše uvedené pro ně zjevně důležité není? Opravdu si se ženou něco začít pro ně znamená až vyspat se s ní? Pro někoho možná. Pro jiného ani sex neznamená vůbec nic. Eva jdoucí do vztahu na plno se srdcem na dlani se ptá: „Kam se ztratil ideál, který chce vztah a ženy si váží, nemá jí pouze jako hračku do postele, proto posune první milování o týden či měsíc a v hlavě si pomalu odvíjí příběh budoucí o společném životě, jednoduše proto, že se mu ta představa společného ráje líbí, není svázaný démonem strachu, postupuje zlehka vpřed bez jediného kroku vzad, existoval někdy někdo takový nebo to Adamové měli vždy hozené jinak?“

Je známo, že chlapi neřeší a neplánují, oni si prostě říkají: „Uvidím, co z toho bude a nechám to plynout.“ Ale jak to mají dál? Když jsou rozhodnuti strávit se svou milovanou první společnou noc, jsou tehdy už dostatečně připraveni na vztah a dojde k odhalení jejich citů? Třeba ano a snad to je důvod, proč i životem zkušený senior uteče od nápadnice v okamžiku, kdy ona odhalí své city první. On ještě neměl žádný plán, on neřešil, jen si poklidně vrkal a holubička nečekaně vyložila karty na stůl, v tu ránu je tu problém, cítí se zmatený a je pryč dříve, než si stačil uvědomit, že zbaběle utíká. Pro něho to byla zatím jedna z mnoha nedůležitých schůzek v namlouvacím rituálu, pro dámu zářící láskou jako hvězda znamenal večer ve dvou mnohem víc, zachtělo se jí trávit každou volnou chvilku s ním, odsunula zájmy, přátele, vyčlenila pro něho prostor, přeorganizovala a přizpůsobila čas jemu a užívala si to štěstí, tím vším ho nevědomky vyplašila. Zatímco on, jí věnoval pár volných dní v měsíci, protože má svůj harmonogram a nehodlá ho měnit, ona ho vcucla do svého doživotí a jasně zakotvila do vytyčeného stoletého plánu, natlačila ho tam, kam chtěla ona, čímž ho ztratila navždy, vzal do zaječích. 

Zvláštní je, že tohle je jediná situace, kdy oni náznak rozpoznají. Chlapi všeobecně na náznaky všeho druhu nereagují, nevnímají je, ale tady vycítí pokus o hnízdění a začnou jim červeně signalizovat senzory. Frnknou, nezastaví je nic, nebudou vůbec nic riskovat, dokud jim v hlavě blikají kontrolky a rudě svítí slovo „ohrožení“, ovládá je panika a dají se na ústup.  Zde jim základní instinkt funguje s předstihem a možné ohrožení svobody vycítí s neuvěřitelnou přesností a únikovým východem doslova proletí.  Jenže my, zrozené na Venuši, neumíme netlačit, vždyť v tu dobu vidíme jen jeho a současný život rády odložíme, naším cílem a koníčkem je teď on. Špatně ženy! Nikdy, nikdy, nikdy! Začátek vztahu s chlapem znamená nemít na něho čas, sdílet fotky z akcí a večírků a právě proto, že se na něho nelepíme jako moucha na mucholapku, on nás vyhledává. V podstatě jsme teď na lovu my, lovíme ho nezájmem, on to ale neví.

Záhadou zůstává, proč se v muži nerozsvítí blikadla v momentě, kdy přítelkyně jasně dává najevo, že ve vztahu končí, balí a odchází. Všimněte si, že zrozenec z Marsu žádá ženu, aby zůstala až ve chvíli, kdy ona má domluvený a zaplacený podnájem, sbalené kufry a v chodbě říká své poslední sbohem. Teprve v tento den, kdy ona je stoprocentně na odchodu a neexistuje už žádná cesta zpět, on procitne a uvědomí si, že by mohl projevit zájem o to, aby měl i nadále uklizeno a uvařeno. Jenže, už je dvacet minut po dvanácté.  Žena dala několikrát zřetelně najevo, že to opravdu není žert ani vychytralá taktika, jak ho přitlačit ke zdi, řekla srozumitelně vše, co má v plánu a že je konec a muž na to kývnul. Snad si myslel, že ona ta hysterka dělá jen „bu bu bu“ a vše se samo vyřeší, proto jeho signalizace zůstala v poklidu v off-line režimu. A pak náhle blik, cvak, příjem, ona odchází? Co blbne? A chlap jde řešit krizi ve vztahu. Co chce teď řešit? Jaký vztah? Ona se celý den balila, právě upocená dovalila kufry ke dveřím, teď už vážně nemá smysl vymýšlet záchrannou akci.  Pravděpodobně její informace o odchodu nepokládal za důležité a zasunul je hluboko do krabice s názvem „NÁZNAKY – IGNOROVAT“ a teď nezbývá, než přijmout danou situaci.

Muž na vztah nepřipravený, je plný kontrolek, senzorů a úhybných manévrů. Chtěl by krásný romantický vztah, ale není schopen nic obětovat, nebude riskovat. Pokud někdy zcela náhodně proniknete jeho heslem a přestanete v něm vyvolávat pocity ohrožení, jakmile složitě najdete cestu do jeho srdce, stane se klidným a své alarmy vypne. Vlastně se v ten okamžik vypne celý, své původní obavy a občasné vyznání lásky, vymění za pohodlnost a z vás se stane vzduch, protože on vám nabízel, že vám splní, co vám na očích uvidí, ale myslel tím, že se pro vás bude bít s drakem, ne že vás bude muset poslouchat a mýt s vámi nádobí. Spokojeně s vámi hnízdí ve stavu vypnutém, reaguje pouze na svoje vlastní potřeby a fakt neřeší vaše ženský pocity a stesky. Je tak trochu happy. Pouze do okamžiku, než mu zamáváte na rozloučenou.