15. PRAVIDLO MUŽE S DENÍČKEM

Mozek ukrývá spoustu vzpomínek, které čas zatarasil kamsi hluboko a zdánlivě navždy, ale mnohdy jeden jediný příběh minulý vytažený na světlo stačí k tomu, aby z paměťového archivu zapomnění vyvolal již desetiletími zaprášenou historku a postava vojáka s šibalským úsměvem, který své „trofeje“ pečlivě zapisoval do deníčku, náhle ožije. Vše se odvíjí v myšlenkách, jako by se to dělo právě teď a tady.

Opět blikají světla na diskotéce, kde mladík v zeleném oslavuje svoje úspěchy a opíjí se do němoty, kamarádi ho mají za borce, což jeho diář evidentně dokazuje, přitom málo kdo ví, jak snadné je dostat se do onoho nekonečného jmenného seznamu, jaké lživé a zavádějící informace vytrvale podvodně vypisuje, aby mohl být super king. Nevěděla jsem, k čemu nutně potřebuje deníček ženská, natož proč si ho pořizuje chlap, protože já jsem nic takového v průběhu dospívání a zrání nepotřebovala a své intimnosti jsem střežila. Za prvé mě děsila už jenom ta představa, že někdo najde a přečte si moje důvěrnosti, za druhé jsem si svoje životní příběhy pamatovala, příčilo se mi svěřovat se papíru a vlastně ani nebyl čas na nějaké vypisování, s kamarádkou jsme vše prohovořily, řekly si názor a dál se k tomu nevracely. Život, šel dál. Zpět ale k muži se zápisníkem. Uvedeno bylo vždy jméno s drobnou poznámkou o dotyčné. Jaké však bylo moje překvapení, když se tam objevilo i jméno mojí kamarádky, která jeho postelí neprošla, pouze mu při chvilkovém rozhovoru řekla své iniciály a bydliště, to si snad ani neumíte představit. Už navěky bude tou, která se s ním spustila, protože je o tom záznam a pravda zůstane nevyslovená. Zajímalo by mě, jaký názor na to má dotyčný dnes a zda stále ještě své poznámky má. Z mého osobního pokecu s ním vyplynulo, že je to legrační hra a líbí se mu, jak mu to kluci věří a jak dokonalou pověst svůdníka tím získal. Stálo mě to krásný pletený šátek, který mi vzal z krku a odmítl mi ho vrátit. No, kdo ví, třeba jsem v notýsku také a kousek oblečení je přiložen jako důkaz a možná od té doby vojáček sbíral i suvenýry a ještě dnes má ve sklepě truhlu plnou uloupených drobných pokladů.

Dospělost člověka mnohdy názorově změní, ale poznáme to až s odstupem času, konkrétně v těch chvílích života, kdy pády převládají nad radostmi všedních dní a pomoc je na nás samých, přesně z tohoto důvodu jsem také já, o mnoho let později, začala dávat myšlenky na papír, psát si každý večer drobné radosti, čerpat z nich sílu a pozitivně se nabíjet, přinášelo mi to obrovskou úlevu, postupně jsem zaznamenávala zvraty osudu, myšlenkové pochody, emoční bouře a byla sama sobě psychologem a rádcem. Stále však nerozumím tomu, k čemu potřebuje zápisky chlap a už vůbec nechápu, proč je potřeba zdokumentovat jména žen, se kterými chlap „jako“ něco měl, v momentě kdy muž dozraje, opravdově se zamiluje a snaží se zaujmout svou vyvolenou, tak je přeci jeho vzpomínkový sešit plný nebezpečného důkazního materiálu, a tím pádem, je ve své podstatě jeho vlastní zkázou. Je potřeba ho přinejmenším někam zamknout nebo ho rovnou nechat olíznout plamenem v kamnech, protože to peklo, které nastane při objevení partnerkou, to nemůže žádný chlap přežít. To prostě nechce!!!

Pravilo muže s deníčkem, je kvantita, protože jedině ta oslní, úspěch je tedy stoprocentně zaručen. Blbost! Dle mého je lepší, když chlap má jeden plnohodnotný dlouhodobý vztah a noci plné sexu, protože jestli něco určuje, jaký je chlap milenec, nebude to sto padesát krásek na jednu noc. Logicky je na tom líp ten, který si prošel opakováním a sexuálním vývojem, než muž, který pouze dokola zažíval své „jednou a dost“ a nikdy neměl šanci na druhý a další pokračování s tou samou osobou. Kvantita nikdy nezaručila kvalitu a není vlastně ani o lásce, zcela ignoruje citovou stránku člověka a milovník, který uvádí jména a počet svých milenek, postrádá inteligenci, takt a slušnost, v tom máme my dámy všech věkových kategorií rovněž jasno. Základem intimních nepsaných pravidel je nejmenovat a být diskrétní. Uvede-li chlap jména svých žen, jako by si pod sebou podříznul větev a ztratil tím veškerou úroveň a je jedno, zda se tím jen sprostě chlubil nebo to zaobalil do kabátku „já se to nebál přiznat, s kým jsem byl“. Hra na upřímnost se v intimním světě za frajeřinu nepočítá, je to známka jednoduchosti a mdlého rozumu. Chlap s velkým „Ch“, pomlčí navždy.

Chlape můj budoucí, zatím vzdálený (i když možná právě objevený), máš-li svůj deníček, zamkni ho přede mnou a svou sexuální minulost si předčítej po večerech, kdy já nebudu doma. Jsou dveře, které mají zůstat zavřené. A pokud můžu mít ještě jednu prosbu, ve svých elaborátech moje jméno neuváděj. Nejde o to, že procházím tvým životem a že se s tím nevyrovnám nebo se dokonce stydím za čas strávený s tebou, každý si jednou osla splete s nádherným koněm, netřeba poté hlavu schovávat do písku, vždyť každý může udělat chybu a mít špatný odhad, jen mám na to takový názor, že intimnosti jsou intimní proto, jelikož se týkají jen těch dvou a celému zbytku světa není nic po tom, co bylo a jak to probíhalo. Co se v posteli odehrává, to tam také zůstává a mezi lidi to tahá jen typ s nálepkou „idiot“, co si nevidí na špičku nosu.

Pakliže se nyní ptáte, zda je veliký rozdíl mezi ženou s deníčkem a mužem s deníčkem, odpovídám, že pravděpodobně ano, jelikož chlap uvádí fakta, dost možná proto, aby povzbudil svou osobu, zvedl si sebevědomí, našel v sobě tygra a odvahu nebo je to jen obyčejný chlubil, který tím bezostyšně naznačuje, jak úžasný byl, sám sebe kolíbá v pocitu dokonalosti a zapomíná na to, že za chlapa mluví jeho nesobecké činy, oproti tomu žena fakta vynechává, zajímají jí prožitky, pocity, povzdechy, emoce, myšlenky a uchovává tak vzpomínky na příjemné chvíle, i na časy bolesti a zklamání, aniž by uvedla jediné jméno, skrývá do vět svoje slzy, tiší tím vzlyky a s odstupem času se ke svým úvahám vrací, sleduje své zrání a dospívání, oživuje zapomenuté sny a přání.

Co dodat závěrem? Znáte-li chlapa s deníčkem, ať vám poví důvod svých zápisků. Zatímco muž by si v deníčku své ženy úsměvně početl, vyjma muže žárlivce, žena by muži deníček omlátila o hlavu a pak by ho roztrhala, žena žárlivá by roztrhala obojí, nejdříve však pisatele faktů.